Letos máme v porotě jednu novou tvář, ale mezi fotografy se nejedná o žádného nováčka. Řeč je o Monče Simonové, mladé fotografce, která fotí nejednu slavnou celebritu. Jsi zvědavý/á? Pojďme si ji v rozhovoru představit
Ahoj Mončo, v YOlo Awards jsi letošní novinkou. Pojď se nám trochu představit.
Ahoj, jsem Monča, je mi 23 a jsem z Kroměříže. Jsem stále student, a to v Olomouci. Konkrétně jsem na magisterským studiu výtvarné výchovy na konviktu. Jako moje skvělý poznávací znamení většinou funguje: bloncka, foťák a černý oblečení.
Super, tak to tě teď každý pozná 😊 A jak ses dostala k focení?
Tohle je snad nejčastější otázka, kterou dostávám. Ráda bych měla nějakej supr příběh jako všichni, jako že jsem začala fotit na dědův foťák, anebo byl táta taky fotograf. Ale já si vlastně moje začátky zas tak moc nepamatuju. Je mi 23 a už mám sklerózu, haha. Ale začala jsem na dovči s kámoškou, kde jsme si chtěly udělat cool fotky na Facebook a mě to focení prostě nějak chytlo. Takže jsem si pak cvakala takový ty kytičky a včeličky a cokoli na režim makro a připadala si jako světovej fotograf (bylo mi asi 13). No a pak už to šlo ráz na ráz, stránka photography, chvilku mlha, koupení zrcadlovky a od maturity už si to fičím!
To je náhodou skvělý a inspirativní příběh! Co fotíš nejradši?
Úplně nejvíc momentálně miluju fesťáky a koncerty, protože ta atmoška!! Hlavně je to nejvíc pohodový focení, protože mám úplně volnou ruku a jediný, co musím, je zachytit kapelu. Zároveň si užívám, že lidi v publiku nemusím pózovat, prostě jen procházím a chytám momenty – smích, pohlazení, pusinky, doteky… je to něco jinýho a hrozně mě to baví. Zároveň s tím mě moc ba i ostatní reporty z akcí – plesy, výstavy… cokoli.
Občas je ale fajn si i utýct mimo hluk davu a v těch momentech si nejraději cvakám – jak já říkám – něco jako fashion.
Prásknu na tebe, že fotíš i celebrity jako třeba Voxela, Pokáče nebo skupinu Jelen. To je hustý, jak se ti podařilo tak mladé takto prorazit?
Za tyhle příležitosti vděčím našemu výstavišti v Kroměříži, kde od začátku loňskýho roku fotím a kde si mě taky Voxel našel. Máme tam totiž každý léto koncerty a tam se právě potkávám s muzikantama. Voxel mě právě oslovil na základě fotek z výstaviště, líbily se mu, a tak od té doby spolu jezdíme po moravských koncertech 🙂 A díky Vaškovi mi pak jednoho rána zavolal Marťa Ledvina – manažer Jelenů, že hledaj fotografa a on mě doporučil. Takže jsem odjela pár koncertů i s něma – focení teda bylo ale celkem výzva, na podiu je jich mraky! 😀 No a díky Vaškovi jsem se vlastně seznámila i s Pokáčem, se kterým jsme se měli původně potkat na jeho turné v Austrálii. Jenže CoVid. Takže jsme se nakonec potkali “jen” v Česku 🙂 Tenhle rok se celkově skrz koncerty vůbec nepovedl, měla jsem toho v plánu hrozně moc, včetně nějakých nových spoluprací, ale vše se zrušilo. Tak snad za rok!
Můžeme tvé fotografické skvosty někde zčeknout?
Mám zatím teda jen Instagram, protože jsem líná si udělat webovky. Taky hlavně vždycky nějakej ten design vymyslím a za den nebo dva mě přestane bavit. Jestli jednou zvládnu mít nějaký webovky, bude to fakt úspěch. Můj instagram je @monikasimonovaphoto
Ty se kromě focení věnuješ i osvětě hodnoty práce freelancerů v uměleckých oborech. Můžeš nám přiblížit, o co jde?
Hlavní myšlenkou je, aby se zvýšilo povědomí o práci a její hodnotě v uměleckých oborech a nebralo se to jako samozřejmost. Strašně často se setkávám s tvrzením “však tě to baví, tak proč bych ti měl platit?” a přesně tohle chci vyvrátit. Prostě jo, vaše práce vás fakt může i bavit, to ale neznamená, že to není práce. Smutný ale je, že si za to vlastně můžeme sami, takže se snažím ukázat i fotografům, že zakázky se prostě zdarma nefotí. Stejně jako se snažím naučit lidi rozeznávat rozdíl mezi TFP nabídkou (pozn. jedná se o situaci, kdy fotograf i model/ka teprve sbírají zkušenosti a ani jedna strana si za focení peníze neúčtuje) a požadavkem na focení zdarma. Třeba když chce někdo na TFP nafotit svatbu nebo produkty na web, tak to je pěkná blbost.
A jak se daří toto povědomí šířit?
Jde to! Jde to pomalu, ale jde. Díky @neslobytolevnejc se lidi snaží nacenit svou práci lépe, ohrazují se proti zneužívání TFP a začínají chápat, co děláme špatně a jak tomu předcházet. Mám z nás všech fakt radost a jsem hrozně pyšná na každýho, kdo se za sebe umí postavit. Několikrát mi i přišla zpráva, že díky mýmu účtu dostali fotografové zaplaceno běžným způsobem, a nejen pár drobných, protože klienti znají mou stránku.
Wow, tak to ti gratuluji, skvělá práce. Snad si cenu práce (nejen) fotografa uvědomí ještě více lidí po přečtení tohoto článku 😊
Na závěr ještě jedna otázka k fotosoutěži YOlo Awards. Co bys jako porotkyně poradila soutěžícím?
Buďte originální! Ať už kompozičně, barevně nebo nějakou zajímavou postprodukcí. Myslete na to, že musíte vystoupit mezi ostatníma fotkama. Zachyťte emoce. Sílu momentu. Nahrajte něco rozmazanýho, nepovedenýho, hrajte si s ořezem. Nebo se pojďte “opičit” po mně a nakreslete do tý fotky něco. Důležitej je ten feeling, co z fotky budeme mít my i vy! Držím pěsti a těším se na vaše výtvory <3
Díky moc za rozhovor a ať se daří ve škole, při focení i v propagaci hodnotné práce všech umělců.
